Dies irae...

Augustin Eugen Mužík

Dies irae...
Den hněvu, hrůzy, jak jej David věstí, se k světu schýlí, a jako dno moře svět přiklopí a zvrátí v divé hoře všech matek a všech dětí smavé štěstí. Pak Krista uzříme zas k nám se nésti. On usadí se na Golgotě hoře, rod lidský kolem temný prales tvoře se tlačí, v hrůze hlodaje své pěsti. Roj přísných andělů tu v tuby vřiskne, zlí světci sstoupí zatracence hledat, a matka děti k svému srdci stiskne... Leč náhle Krista zřím se s trůnu zvedat, smích sladký, rajský na tváři mu stojí. „Vás všecky já si koupil krví svojí!“ 141