Láska.

Augustin Eugen Mužík

Láska.
V rozkoši zoufalé, divokém plese ona své oběti ku žertvě nese. Do ohně pekel i v plameny nebe metá je, požár hned kosti jich střebe. Chytí jim hlavu, v nitro jim sáhne, mozek jim spálí, srdce jim zpráhne. Pak z toho žáru je vyhodí ven zpátky zas na zemský, vezdejší den. Z jednoho utvoří démant v tom žáru, z jiného bídnou a bezcennou škváru. Mne také žár ten v spáry své chyt’, neptám se – démant či škvára chci být! 16