Odměna.

Augustin Eugen Mužík

Odměna.
Já símě hodil do země, to zmizelo mi tajemně, však za to v brzké jarní chvíli mi z něho vzešel kvítek bílý. Já vajíčko dal do teplatepla, kde živné, žhavné slunce plá, a srdce se mi slastí chvělo – kdy z něho ptáče vyletělo. Já dobré slovo komus dal, jen ruky stisk, jen srdce pal, a za to v čisté lásky zdroji jsem našel bratra duši svojí. 28