Tragikové.

Augustin Eugen Mužík

Tragikové.
Nás dojmou tragédie, stínů stíny tam na prknech, kde pozlátka se lesknou. Jich sladkým lžem vstříc nesem duši tesknou a zrak v ty papírové hermelíny. Jdem’ domů zryti, ne však polepšeni, my satira jsme živá s nitrem sdraným, a vlastní svoje velká utrpení jen pošklebkem vždy odbýváme planým. My plakati jsme dávno zapomněli, leč zdravý smích z nás každý bídně tlumí. Jeť tragedií velkou život celý, již říká herec a jíž nerozumí. 96