Tragikové.

Augustin Eugen Mužík

Nás dojmou tragédie, stínů stíny tam na prknech, kde pozlátka se lesknou. Jich sladkým lžem vstříc nesem duši tesknou a zrak v ty papírové hermelíny. Jdem’ domů zryti, ne však polepšeni, my satira jsme živá s nitrem sdraným, a vlastní svoje velká utrpení jen pošklebkem vždy odbýváme planým. My plakati jsme dávno zapomněli, leč zdravý smích z nás každý bídně tlumí. Jeť tragedií velkou život celý, již říká herec a jíž nerozumí.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

23. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČÍSLO 9. V životě smíchem jsme jen my.. (Karel Hugo Hilar)
  2. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  3. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  4. ZAPADÁNÍ. (Josef Lukavský)
  5. Noční cesta. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  7. HOŘKÁ EPIŠTOLA. (Emanuel z Čenkova)
  8. KDYSI VEČER (Karel Toman)
  9. Dnové. (Antonín Sova)
  10. SEN ČI ŽIVOT. (Eliška Pechová-Krásnohorská)