KDYSI VEČER

Karel Toman

Opona padá. Pojď, ať jásají, ať pýchou kastovní se muži rdí i ženy, že našli svého básníka. Viděla’s oči té, již zavraždil? Mne ruce morálka, jsou pudy usmířeny. To není naše tragika. Ti lidé boulevardů a salonů, ta noblesse bursovní a vtipní žurnalisti, ti našli svého básníka. Pojď, zapomeň jich. Sametovou tmou již voní akáty a jemně šumí listí. Vzdech řeky v šeru zaniká. A naše tragika v takové noci vysní svého básníka.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

167. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  2. ANDROMACHA. (Josef Svatopluk Machar)
  3. RADA BÁSNÍKU SAMOTÁŘI. (Emanuel Čenkov)
  4. Posmrtná díla. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Moravské koňstvo. (Josef František Karas)
  6. Tragikové. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  8. Co krásy v horách. (Vojtěch Pakosta)
  9. 3.   Jen pohleď na blesky očí závistných, (Stanislav Kostka Neumann)
  10. JINÉ SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)