Květ v lese.

Augustin Eugen Mužík

Květ v lese.
Květ vzešel v háji, kvetl jenom sobě a trávě, keři, v němž se rozvil tiše, jen chvílemi jej paprsk líbal s výše, on na vlastním tam usmíval se hrobě. Jak vzešel včera, dnes tam opět svadne, přec rozvinul své barvy, lesk i vůni, a smál se chvilku žítižití na výsluní, a v tichu umřel, neznám duši žádné. My chceme mnoho od života míti a pohrdáme velkým jeho darem a trávíme se záštím, nudou, svárem, že vůbec jsme, dík srdce nepocítí. A ten květ vzešel, rostl, zvadl maně, vše jeden den – a přec se smál pln díků. V tom krásném, slavném žití okamžiku on šťasten byl a umřel odhodlaně. 42