Květ v lese.

Augustin Eugen Mužík

Květ vzešel v háji, kvetl jenom sobě a trávě, keři, v němž se rozvil tiše, jen chvílemi jej paprsk líbal s výše, on na vlastním tam usmíval se hrobě. Jak vzešel včera, dnes tam opět svadne, přec rozvinul své barvy, lesk i vůni, a smál se chvilku žití na výsluní, a v tichu umřel, neznám duši žádné. My chceme mnoho od života míti a pohrdáme velkým jeho darem a trávíme se záštím, nudou, svárem, že vůbec jsme, dík srdce nepocítí. A ten květ vzešel, rostl, zvadl maně, vše jeden den – a přec se smál pln díků. V tom krásném, slavném žití okamžiku on šťasten byl a umřel odhodlaně.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

638. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  2. POSLEDNÍ RŮŽE. (Irma Geisslová)
  3. TOUHA... (Alois Věkoslav Haber)
  4. PÍSEŇ POHŘEBNÍ (Růžena Jesenská)
  5. Uvadla růže... (Augustin Eugen Mužík)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. UMÍRÁNÍ. (Roman Hašek)
  8. MARIA „VÍTĚZNÁ“ (Xaver Dvořák)
  9. Básníkům... (Alois Škampa)
  10. Se skrání mých již věnec spad. (Ervín Špindler)