MARIA „VÍTĚZNÁ“

Xaver Dvořák

Slzy už v tváři dořinuly, úsměvu vzkveť v ní červánek; neb ten, jenž se jí v náruč tulí, je sama zář a krásy vděk. Kde byla rána, nach je skvoucí, kde trn byl, aureola je, a bok je jako výheň žhoucí, co tělo květ je lilie. Ret opět usmívá se sladce, řeč jeho jak je líbezná; ó jak je „Dolorose – matce“, teď jak se cítí „Vítězná“! Jak bezpečna je po bolesti mateřská její naděje, tak cítit, všecko její štěstí že navždy nesmrtelné je! A srdce její, zvyklé vzlykat, když v Synu ztrácelo už vše, ach, v jaké asi „Magnifikat“ zplesalo v loktech Ježíše!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

174. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  2. POSLEDNÍ RŮŽE. (Irma Geisslová)
  3. Motýl. (Josef Svatopluk Machar)
  4. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  5. II. Otázka. (Eliška Krásnohorská)
  6. Matčino políbení. (Herma Pilbauerová)
  7. Květ v lese. (Augustin Eugen Mužík)
  8. MEDOVÉ KVĚTY. (Adolf Heyduk)
  9. Pousmání. (Adolf Brabec)
  10. TÉ, KTERÁ S VLÍDNÝM ÚSMĚVEM (Otakar Theer)