MARIA „VÍTĚZNÁ“

Xaver Dvořák

MARIA „VÍTĚZNÁ“
Slzy už v tváři dořinuly, úsměvu vzkveť v ní červánek; neb ten, jenž se jí v náruč tulí, je sama zář a krásy vděk. Kde byla rána, nach je skvoucí, kde trn byl, aureola je, a bok je jako výheň žhoucí, co tělo květ je lilie. Ret opět usmívá se sladce, řeč jeho jak je líbezná; ó jak je „Dolorose – matce“, teď jak se cítí „Vítězná“! Jak bezpečna je po bolesti mateřská její naděje, tak cítit, všecko její štěstí že navždy nesmrtelné je! A srdce její, zvyklé vzlykat, když v Synu ztrácelo už vše, ach, v jaké asi „Magnifikat“ zplesalo v loktech Ježíše! 55

Kniha Zrcadlení na hlubinách (1936)
Autor Xaver Dvořák