Básníkům...

Alois Škampa

Má každý z nás chrám boží ve svém nitru, a zvony v něm, jež budí duši k jitru jak slunko růže v prvním úsvitu – leč málo kdo tam s touhou déle prodlí, a málo rtů se s celou vírou modlí, kdy peruť bílou duch pne k blankytu! Ó, nehledejte laur a ideály tak daleko, když vzlet a city vzplály jak poupata ve vlastní hrudi vám! Víc poesie, než-li květ má rosy, víc nesmrtnosti, než jí z hvězd plá, nosí juž každý z vás ve vlastním srdci sám! A jenom ten, kdo v srdce tajuplný vnik’ okean a zná i jeho vlny i perly skryté v jeho hlubinách – jen ten smí doufat, že jak hvězdy vzplanou a věčnou krásou do písní mu skanou, kdy v nitro jeho úsměv lásky sáh’!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

177. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slavnost jara. (Otto Gulon)
  2. ILLUSE LÁSKY. (Emanuel Čenkov)
  3. Bílé růže. (Norbert Schlomo.) (Josef Kuchař)
  4. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  5. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  6. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Květ v lese. (Augustin Eugen Mužík)
  8. MÉ MYSLI. (Adolf Brabec)
  9. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. DRAHÝM DĚTEM (Jaroslav Vrchlický)