Uvadla růže...

Augustin Eugen Mužík

Uvadla růže bez lesků a vůně a u sousedky mladé děvče stůně. Ta, kterou nikdy nelíbali muži, umírá zdlouha, myslíc na svou růži. Vidím ji v duchu – bez ruchu a žití a velké oči cizím žárem svítí. Umdlená ruka padá s lože dolů, a nad ní anděl splétá gloriolu. Ve srdci prázdno, v hlavě vše se hatí, a rety v hořký úsměv ledovatí. A kolikrát tak zřít ji ještě budu, než na tu hlavu první hodím hrudu!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

616. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Květ v lese. (Augustin Eugen Mužík)
  2. PÍSEŇ POHŘEBNÍ (Růžena Jesenská)
  3. Tak se sladce neviňoučká smála, (Josef Holý)
  4. SLOKY. (František Kvapil)
  5. Proč pěti dál... (Rudolf Pokorný)
  6. MOTIV VÁŠNIVÝ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  8. Noc stená... (Růžena Jesenská)
  9. Bílé růže. (Norbert Schlomo.) (Josef Kuchař)
  10. NÁVŠTĚVA (Otakar Theer)