Uvadla růže...

Augustin Eugen Mužík

Uvadla růže....růže...
Uvadla růže bez lesků a vůně a u sousedky mladé děvče stůně. Ta, kterou nikdy nelíbali muži, umírá zdlouha, myslíc na svou růži. Vidím ji v duchu – bez ruchu a žití a velké oči cizím žárem svítí. Umdlená ruka padá s lože dolů, a nad ní anděl splétá gloriolu. Ve srdci prázdno, v hlavě vše se hatí, a rety v hořký úsměv ledovatí. A kolikrát tak zřít ji ještě budu, než na tu hlavu první hodím hrudu! [94]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík