List usýchá a vadne(Na)
za květem sprchá květ(Na)
jak hvězdy v letní noci(Na)
bys viděl s nebe se chvět(Na)
Tam dole ve žluté trávě(Na)
jak leží již v šíř a dýl(Na)
ty všecky čekají na sníh(Na)
by jejich hanbu skryl(Na)
A jest jim jako srdci(Na)
jež láskou zhrdalo dřív(Na)
a potom nadarmo k sobě(Na)
ten svatý volalo div(Na)
A jest jim jako srdci(Na)
jímž zhrdla láska ta(Na)
a nechala uvadnout všecka(Na)
v něm nadějí poupata(Na)
Teď poslední kvítek s keře(Na)
se zavířil v šílení slít(Na)
a člověk se rozpomíná(Na)
čím jest a čím chtěl být(Na)
Co mohl a co čekal(Na)
kam zapad snů jeho let(Na)
jak sbory divokých ptáků(Na)
jež mizí v soumračný svět(Na)
Ty sliby života jeho(Na)
ty spálil krutý mu mráz(Na)
a nadějí hnízda smetla(Na)
bouř divoká v první mu ráz(Na)
A tužby k nebi se pnoucí(Na)
jak štíhlý topol ten(Na)
blesk zasáh z osudu mračen(Na)
a rozrazil po kořen(Na)
V těch smutných mrtvých květech(Na)
jež ztroskotal času let(Na)
tu v každém rozbit leží(Na)
ach celý ohromný svět(Na)
Tak vítězný moudrý a skvělý(Na)
jak vysněn člověkem jest(Na)
jenž zápolil s božím soudem(Na)
o krásy a lahody čest(Na)
V nich bůh se přiblížil světu(Na)
a země až nebesům(Na)
v nich andělských křídel ozval(Na)
se pravěký velebný šum(Na)
Ó ty jež stouplas v mé žití(Na)
jak paprsk dalekých hvězd(Na)
co ještě mohu ti dáti(Na)
z těch bezkvětých podzimních cest(Na)
Pojď podej bílou mi ruku(Na)
my půjdem v ten podzimní lán(Na)
jsem smuten dnes tisíců smutkem(Na)
a bolestí lidstva jsem štván(Na)
Pojď ve tvém modravém oku(Na)
kus nebe jejž nezkalí mrak(Na)
ten nes v to bojiště času(Na)
jak věčné naděje znak(Na)
My budeme hleděti spolu(Na)
ten smrtelný na zápas(Na)
jak mdle a smutně prchá(Na)
co nedávno blažilo nás(Na)
Jak všecko hasne a hyne(Na)
co v zemských zrozeno tmách(Na)
jak v nový útvar se mění(Na)
ten krásnější dříve prach(Na)
Co lidského časného záhy(Na)
to zpustoší jeseně pěst(Na)
Však mnoho jest ve světě také(Na)
co z kletby té vyňato jest(Na)
Toť víra v mladém je srdci(Na)
a ctnosti a věrnosti jas(Na)
jež láska přenese v nové(Na)
vždy srdce a živí tam zas(Na)
Jak hrdlička mláďata svoje(Na)
jež převádí ve slunný jih(Na)
a s jarem sladší a krasší(Na)
zas domovu navrací smích(Na)
Toť slunce jež couvajíc od nás(Na)
kdes jiný zahřívá lem(Na)
a dražší je ve svém skonu(Na)
než v příchodu bylo svém(Na)