Sloky

Otokar Fischer

Jdu – nejdu, nežiju, jsem nesen žitím, jdu – nejdu, vznáším se jak somnambul. Jak hvězda Lucifer vám dolů svítím, můj osud jest, bych stoupal, trpěl, žhnul. A v prázdno-li se rozstřiknu, co na tom! Víc nežli život znal jsem v toku chvil. Jsem popel, hlína, prach – leč jeden atom je z mraků, v nichž sám tvůrce hovořil. A proto nebe do prsou mi svítí, když vlna temna dolů kane k vám, a proto vím, že budu v tobě žíti, až „s bohem“ poslední ti pošeptám.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

153. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ KONCE ŽIVOT duch můj tuší plát, (Adolf Racek)
  2. O hvězdy blednoucí... (Růžena Jesenská)
  3. ZLATÝ PRACH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  5. NE, NEZAPOMENU. (František Rybář)
  6. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  7. Hvězda. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  10. Moje roky... (Růžena Jesenská)