VY KRÁSNÉ ZAHRADY...

Zikmund Winter

Vy krásné zahrady básníků srdci sněné(J6f) horečkou touhy duchem vybásněné(J5f) Vy krásné zahrady snem lásky vykouzlené(J6f) na širých březích Věčna položené(J5f) Vy krásné zahrady kde Hvězdy hoří věčně(J6f) květiny hrdých stvolů kvetou a voní věčně(J6f) ach Hvězdy Ideálů květiny krásných citů(J6f) všech vyšších hodnot vyšších sil a ctností(J5f) rozkvetší mimo svět železné příčinnosti(J6f) a kletby hmoty tam kde affinitu(J5f) odvěčně určenou neruší žádná látka(J6f) ni věčnou arsis lásky rovnováha vratká(J6f) kde oheň svítí bez spotřeby květ voní beze ztráty(J7f) Svět reality prismem Nitra jatý(J5f) kde všechno od míjení odekleto žije(J6f) ve věčné rovnováze věčné harmonie(J6f) Vy krásné zahrady mé srdce patří Vám(J6m) Má duše nešťastná jak vyšší touhy žena(J6f) kdys od hrubého muže uvězněná(J5f) jak po svém miláčku své paže zvedá k Vám(J6m) Hle moje oči Nesvítí to tam(J5m) odrazem světla Hvězd jehož jste Vy tak plny(J6f) A jejich úsměv což to nejsou vlny(J5f) jimiž se nesou vůně Vašich květů(J5f) tak zcela cizí tělesnému světu(J5f) Žel z Ráje vyhnaný zde v Skutečnosti žiju(J6f) a s nostalgií zlou Vás pouze vzpomínám(J6m) když na obloze snění čarokrásný klam(J6m) se občas zjevíte v mém teskném exiliu(J6f) tak příliš podobny jen fata morganám(J6m) Když pomním na Vesmíru grandiosní práci(J6f) práci Sisyfovu(J3f) jak vždycky na čas jen zhráněna v integraci(J6f) se opět rozkládá až v chaosu se ztrácí(J6f) by začínala vždycky zdola znovu(J5f) když zřím jak budova jak organismus představa či cit(J8m) vždy znovu se zas musí rozložit(J5m) v útvary nové přejít by dál mohly žít(J6m) když zřím jak se tu všecko mísí přeměňuje(J6f) tu spojuje tu opět rozpojuje(J5f) až se jen stálým probíháním branou smrti Žití(J7f) jen marným kolotáním veškero zdá Bytí(J6f) a v Bytí tam i Já dočasná synthesa(J6m) v níž jako v zrcadle Bůh Vesmír s hrou svou děním(J6f) Bůh Vesmír Proteus s vznikem svým pomíjením(J6f) se shlížet zdá(J2m) A přec Vy zahrady básníků srdci sněné(J6f) horečkou touhy duchem vybásněné(J5f) Vy krásné zahrady snem lásky vytvořené(J6f) na širých březích Věčna položené(J5f) já věřit chci že marně nejste sněny(J5f) jen duchem vybásněny srdcem vykouzleny(J6f) já věřit chci že nejste pouhý klam(J5m) Vy všichni zduchověle štíhlí Věčna knězi(J6f) labutě sněžné Věčnost zpívající(J5f) v svém zjevu sami Věčnost zrcadlící(J5f) milostné kouzlo bez míry a mezí(J5f) Vy silní rytíři svatého Ducha Graalu(J6f) Vy vojíni praporu Ideálu(J5f) mně dosvědčte že pravdu vyznávám(J5m) Jak je to krásné Krajem smrti jít(J5m) zde prostřed konečnosti Věčnost žít(J5m) své srdce proti ranám skutečnosti(J5f) jež malá je svou skepsí silná bez velkosti(J6f) pancířem Ideálu zaštítit(J5m) Jak je to krásné Knězem Věčna být(J5m) skutečna prašnou cestou s hlavou vzhůru jít(J6m) a nad ní ve výši Graal svatý nadšen nést(J6m) kam odráží se s hůry v tisícerých svitech(J6f) Světlo Hvězd(J2m) Nad země zákony Sen Nitra postavit(J6m) pak v Nitra svého prismu zemi dát(J5m) paprsky světelnými plát a hrát(J5m) ji v světle Snu ji v světle Budoucnosti zřít(J6m) Trojici svatou Pravdy Dobra Krásy(J5f) co vyšší dcery Všeho Bytí Matky(J5f) co trojí formu Té jež na vše trvá časy(J6f) vyznávat(J1f) Tak vědět v hmoty kameni že ducha dřímá hrad(J7m) Tak proti skutečnosti vyšší pravdu Nitra(J6f) tak proti stvořenému včera své vlastní tvůrčí Zítra(J7f) si postavit(J2m) v tento slavný zítřek ducha vlastní byt(J6m) své vnitřní vlastní Já jež zde podléhá změně(J6f) tak neproměnně a tak oslaveně(J5f) vidět jít(J1f) A proto Zahrady na březích Věčna zřené(J6f) od pravých básníků vždy tady sněné pěné(J6f) Vy krásné zahrady mé srdce patří Vám(J6m) Hle moje oči Nesvítí to tam(J5m) odvahou Světla Hvězd jehož Vy tak jste plny(J6f) A jejich úsměv což pak to nejsou vlny(J5f) jimiž se nesou vůně Vašich květů(J5f) tak zcela cizí pozemskému světu(J5f) Což by se v úsměvu mých očí světlá Vaše síla(J7f) tak čistě oslaveně zrcadlila(J5f) kdyby Váš svět byl jenom pouhý klam(J5m) Což by Vás naše srdce básníků srdce snila(J6f) kdybyste nebyly světelným odrazem(J6m) jenž s Budoucnosti světa promítán až sem(J6m) Kdyby z nich neměla své sémě v našem snění(J6f) tato zem(J2m) Ta zem již z kletby tmy my jednou duchem pozvedneme(J7f) a v hrdinném svých vyšších srdcí plání(J5f) to Vaše Hvězdné Světlo jednou na ní(J5f) Vy krásné zahrady dnes pouze v nitru zřené(J6f) jen touhy horečkou snem lásky v dnešek přikouzlené(J7f) vítězně zažehneme(J3f) a s Ním též květy Vaše o nichž dnes jen sníme(J6f) z rytířských srdcí svých si na ni přesadíme(J6f)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

173. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLAS VNITŘNÍ. (František Táborský)
  2. None (Josef Holý)
  3. Na bílém listu. (Eliška Krásnohorská)
  4. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  5. O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne, (Adolf Racek)
  6. Láska. (Vincenc Furch)
  7. III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.) (Jaroslav Vrchlický)
  8. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  9. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  10. APOSTROFA LÁSKY. (Zikmund Winter)