5. Nebe! jestli milost nehoří

Josef Vlastimil Kamarýt

5.
Nebe! jestli milost nehoří Nebe! jestli milost nehoří
 Leč tu na slzavé pouti časné, Ach, kéž hned můj cit i smysl hasne! Ať se v slzách srdce nemoří. Ať mi oheň blaha neboří; Tam vylítnu v bytí věčně jasné, Kde jen blaží duši pudy spasné, Kde se anjel kráse nekoří. Pakli věčně planeš milosti! Tedy shasni nebe! kalných očí, Zmiz, ó zmiziž mutná bylosti. Tam ať srdce roztoužené vkročí, K věkuvěčné krásy čilosti, TamTam, jen tam ji oko blahé zočí. 54

Kniha Smíšené básně (1822)
Autor Josef Vlastimil Kamarýt