O KRÁSO, královno všech ducha vlád,

Adolf Racek

O KRÁSO, královno všech ducha vlád, když v nocích mých vše hvězdy uhasly, když v nejistotách stal jsem úžaslý svou bludnou poutí v úzkostech jak hoch, všech marně ptal se vzpomínek a vloh, šept pravdy můj když marně čekal sluch, k mým otázkám i dobra hlas byl hluch, tvůj jas mně bleskem v tmu mých záhad pad’, že není, tebou co bych neuhád’, tys moje jistota, tys dnes můj mír, má prostá moudrost, kol ať bouří vír, já v chrámech našel tě, všech v zákonech, mou prosbu slyš: vždy na blízku mne nech, když za chlebem pro úsměv dětí svých jdu stejně, jak když básním akrostich, když zasněn hledím liljí do poupat i vášní perutě když slyším vlát! Tvým, kráso, smích můj, jásot, hněv i kvil, kéž umru s tebou, jak jsem s tebou žil, o kráso, tajemnýs as’ božství šat!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

551. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Unavil mne cudný žalů květ, (Adolf Racek)
  2. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  3. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  4. Nejistot jistotou jsi, ŠTĚSTÍ, klad, (Adolf Racek)
  5. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  6. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  7. V CO VĚŘIT? (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Josef Holý)
  9. POSLEDNÍ VĚTY (Růžena Jesenská)
  10. Je mi někdy, jak bych rukou smělou (Josef Holý)