O KRÁSO, královno všech ducha vlád,
O KRÁSO, královno všech ducha vlád,
když v nocích mých vše hvězdy uhasly,
když v nejistotách stal jsem úžaslý
svou bludnou poutí v úzkostech jak hoch,
všech marně ptal se vzpomínek a vloh,
šept pravdy můj když marně čekal sluch,
k mým otázkám i dobra hlas byl hluch,
tvůj jas mně bleskem v tmu mých záhad pad’,
že není, tebou co bych neuhád’,
tys moje jistota, tys dnes můj mír,
má prostá moudrost, kol ať bouří vír,
já v chrámech našel tě, všech v zákonech,
mou prosbu slyš: vždy na blízku mne nech,
když za chlebem pro úsměv dětí svých
jdu stejně, jak když básním akrostich,
když zasněn hledím liljí do poupat
i vášní perutě když slyším vlát!
Tvým, kráso, smích můj, jásot, hněv i kvil,
kéž umru s tebou, jak jsem s tebou žil,
o kráso, tajemnýs as’ božství šat!
24