IV. VĚČNÉ ŽITÍ.

Jaroslav Vrchlický

IV.
VĚČNÉ ŽITÍ.
Když v dlouhé pouti žitím aspoň jedna se duše zahřála na tvojí duši, pak žil jsi dost – byť stále v mrazu ledna, pak žil jsi dost – byť v zapomnění hluši. Tu, kterou potěšil’s, byť jedna pouze, tu políbil jsi v srdce, vřele, dlouze, Žeže ještě v hrobě polibek ten cítí a myslí, její sen že stálé žití. 18

Kniha Moje sonáta (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický