X. V JARNÍM DEŠTI.

Jaroslav Vrchlický

X.
V JARNÍM DEŠTI.
Jak splývá s nebe prška monotonní, a přec v ní cítím tajný záchvěv něhy, ba zdá se mi, fialka kdesi voní, a hromem ledných trosek chví se břehy. A v celém kraji nálada je snivá, přes celý kraj déšť jako závoj splývá. Jak závoj, za kterým se rodí Vesna, již v dešti vítá ptačí píseň plesná. 24

Kniha Moje sonáta (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický