XXVII. BALLATA Z POSLEDNÍCH DNŮ ÚNORA 1891.

XXVII.
BALLATA Z POSLEDNÍCH DNŮ ÚNORA 1891.
Kritik (blahosklonně):
Nu ukaž, jaký máš to nástroj, hochu? To nejsou housle, šalmaj ani dudy, však chceš-li mermomocí u všech všudy, tak zahraj – ale, rozumíš, jen trochu! (později ostřejším tonem):
Kdes podivnou tu cizí píseň sebral? Nám stačí prosté, krátké zadudání, pak věru přílišnou mi děláš práci. Tak za pár let vždy s knížkou kdybys žebral, jak dělali to naši staří páni, druh vtíravý, věř, na své ceně ztrácí! (později zuřivě):
Ty dusíš budoucí nám generaci! Což máme poslouchat jen tebe stále? U čerta! Ticho! – Šílíš! – MarněMarně, dále on vede svou. Básník (s největším klidem):
Což hraju tobě, kmochu? 79