X.
BALLADA O LEHKÉM A TĚŽKÉM SRDCI.
Mé srdce lehké bylo kdys
jak na větvici z jara pták,
jak hlohu květ, v tom přišla tys
a divný zázrak nad zázrak!
Je těžké jako letní mrak
a jak hřbitovní stará zeď;
vše naopak,
dřív lehké; jak je těžké teď!
Hnízd tolik nemá chrámu vlys
a tolik květů v poli mák,
co těžkých snů tvůj každý rys
vsel do duše, co stínů v zrak
a tolik listí severák
v dál neunáší v prachu změť –
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!
Ó přijď, ó slyš, ó stůj a viz!
Jen skloň se, jen se usměj tak,
co na krovkách má třpytu hmyz,
103
co pýří vzletne do oblak,
co ptáče chytne ve zobák!
Pak, Parko, jak chceš, nit mi pleť! –
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!
Poslání.
Dřív motýl, nyní v písku vrak.
Co hodláš? Dej mi odpověď!
Vše naopak,
dřív lehké, jak je těžké teď!
104