XXV.
BALLADA NA MOTIV KRYSAŘE Z HAMMELN.
To stará zvěst, ji Browning pěl,
a Julius Wolff, jiní též.
Že na ni jsem se rozpomněl,
svůj důvod má, jej nalezneš
dál, čtenáři, když čísti chceš.
Byl myší sklep juž pln a štít
i radnice, hlásného věž –
Však, panstvo, prosím zaplatit!
Muž divný přišel, nástroj měl
a s pány smluvil, večer než
by nad blízkým se chlumem ztměl,
že z domů půjde myší spřež.
I zahrál a tu začla řež!
Krys milion se za ním kmit’
a v rybník stopen, myškomyško, běž! –
Však, panstvo, prosím zaplatit!
Leč purkmistr tu oněměl,
je smlouva s krysařem prý lež
a divný muž zas z města šel
133
a pískal: „Dceruško, kam jdeš?“ –
„,Nuž, hochu, rychle domů spěš‘“ –
„Ne, za píšťalkou musím jít,
tyty, matkomatko, na nás vzpomeneš!“ –
Však, panstvo, prosím zaplatit!
Poslání.
Ó rozuměj mi, kdo tu čteš!
Co s rozumem, kde mluví cit?
Pět můžeš jen, kdo dovedeš,
však, panstvo, prosím zaplatit!
134