XXVI.
BALLADA NA STARÝ MOTIV O TATÍKOVI, SYNOVI A JEJICH OSLU.
Tu znáte bajku, otec se synem
jak na trh prodat hnali oslíka
a rozmoklá kol deštěm byla zem
a zimní nepohoda veliká;
syn čacky capal vedle tatíka.
Kdo potkal je, hned vraštil obličej.
PročProč, blázniblázni, pěšky? Zle jim vytýká –
Bit budeš, dělej co dělej!
I sednul táta. Mírným poklusem
jel, synek capal – to zas dotýká
se útlých duší. Rychle navzájem
pak sedl kluk, šel táta, všeliká
řeč z toho zlá až sluch jim proniká.
Hned klukovi, hned tátovi je hej
a v posled kluk i táta naříká –
Bit budeš, dělej co dělej!
Pak sedli oba. Teprv ďas to vem!
Tak týrat zvíře, líp je řezníka
135
juž zavolat! Jak vyhověti všem?
I vzali bidlo, jak dí kronika,
syn s tátou osla bidlem provlíká,
a do města jej nesou na prodej,
až osel zděšen žalně zahýká. –
Bit budeš, dělej co dělej!
Poslání.
Nic lepší není osud básníka,
on měň a střídej, jak chceš, veršů rej,
ten vraští čelo v škleb, ten utíká –
Bit budeš, dělej co dělej!
136