Ba byla to mladost, byla to ona,
co tenkrát nad labskou tůní
mně kynula... Svěží, bílá a vonná
s rmenu a balšámu vůní.
Snad jsem ji přece zachytit moh’
aspoň za okraje řízy...
Ach, nevím, co tomu říká jen hloh,
co stříbrný kmen břízy!
Jen slyšel jsem, jak v jejím přeletu
se všecko zachvělo blaze;
hloh pravil: Já byl zas v rozkvětu!
a bříza: Já v mízy vláze.
Jak teprv mohlo býti mně jen,
ó v čas jen ji zachytiti!
Leč zmizela, zmizela, přelud a sen,
ty víš to, nad tůní sítí!