Přípitek Mikuláši Alešovi.
Též jsem noční tulák býval,
Mikuláši!
Na staré se štíty díval,
jak tam straší,
v plášť se schoulil, neškub’ rtoma,
rád, když byl jsem doma.
Teď, co sgrafita a freska
Tvoje, mistře,
sem tam hledí v srdce česká,
jde se bystře,
jsem jak doma v noční chvíli,
dojít, nemám píli.
Hetmani a bojovníci,
markytánky,
rázné hlavy smědých lící
pod copánky,
králů starých staré znaky
klidem zjasní zraky.
91
Kus té naší epopeje
srdce svírá,
síla nová v hruď se leje,
stará víra:
jak ti na zdích malováni,
zas my budem páni!
Vše to hraje, vše to zraje
ve Tvém štětci,
rušné město, tiché kraje,
buďte svědci!
Připijme té slávě naší,
bratře Mikuláši!
92