Květná neděle v městě.
(Otakaru Mokrému.)
1-1Je ráno. Obvyklý ruch nezalehnul
1-2v šer ulic, v domů zachmuřených řad,
1-3jen kradmo jitra slabý paprsk vběhnul
1-4a po římsách se tiše k oknům krad’.
1-5Ten jistě neprobudí pozdní spáče,
1-6jak ťuká si na okna zkalená,
1-7s ním rozumí si pouze šedé ptáče
1-8a řeknou si: Jak vesna vzdálená
1-9že cosi z polí, z dálných lesů táhne,
1-10čím kypří zem a vzduch tak divně vláhne.
2-1A mha se zvolna sráží v hustou clonu,
2-2jež římsy, štíty, střechy pochová
2-3a po chodnících tančí v bystrém honu
2-4se šumnou zvěstí prška dubnová;
2-5jí vyhýbá se mrzut chodec ranní,
2-6jenž z nutnosti práh domu opouští,
2-7však v té zní rovněž cos jak pousmání,
2-8jak paprsk, který vniká do houští,
2-9a každá krůpěj vírná tvoříc kola
2-10„Jde se mnou vesna, probuďte se!“ volá.
118
3-1U kostelů jsou otevřená vrata
3-2a jimi padá v tichou ulici
3-3na šedé schodiště svic záře zlatá.
3-4Zvuk varhan, jindy teskně kvílící,
3-5cos jásavého tají v slavné notě.
3-6Ó kouzlo jara, všecko pronikáš,
3-7tebou se hlásí věčný život v hmotě,
3-8i srdce zvonů ty se dotýkáš,
3-9zda dotkneš srdcí žen se aspoň v taji,
3-10jež kočičky na stupních prodávají?
4-1Na místě palem, které stlali v cestu
4-2kdys Kristu zástupové hlučící,
4-3pár proutků z vrbin šedivého klestu,
4-4svázaných líkem v prostou kytici,
4-5kde ve kočiček stříbro tklivou něhu
4-6si žlutý kvítek mochny ukrývá,
4-7neb sněženka, jež vzrostla v stopách sněhu,
4-8se v slzách mroucí zimy usmívá:
4-9To severu jsou palmy prosté, chudé,
4-10zda s nimi jara požehnání bude?
5-1Zda s nimi vrátí se mír v jizby šeré,
5-2tvůj úsměv jeden, vesno spanilá?
5-3Zda ruka, jež je třesoucí se bere,
5-4zná symbol, v němž se pravda ukryla?
5-5Zda říše zla se přece jednou zhroutí?
5-6Ó v jaké vážné dumy vybízí
5-7to zelenavé, stříbrem zkvetlé proutí,
5-8ženoucí chvatem jarní do mízy
5-9a hlásající, ač mu život zmařen,
5-10ples máje v chvějících se rukách stařen?
119
6-1A dojat necítím van větru více,
6-2ni pršky šleh, zřím olšin rokytí,
6-3kam podél řeky zkvetlé do vrbice
6-4se chudé ptačí hnízdo zachytí,
6-5zřím tichý kraj, jenž v tuše jara dřímá,
6-6půl sluncem vyzlacen a polo v mhách,
6-7v chorálu varhan, jenž teď slavně hřímá,
6-8též po kvetoucích sahám kočičkách,
6-9a jak z nich vane jara zvěst a záře,
6-10je odnáším v svou jizbu samotáře.
7-1Vy první chudé šperky z lemu řízy,
7-2do které vesna zemi obléká,
7-3ó vlijte aspoň tolik svěží mízy
7-4ve hluku města v srdce básníka!
7-5By, kdykoliv zrak zvedne roztržitý
7-6a za obrazem uzří schnouti vás,
7-7zdroj těchy cítil v hloubi duše skrytý
7-8a skřivánkovy písně sladký hlas,
7-9by sílu v boj měl, k bídě soucit pravý,
7-10a v škleb a hanu – úsměv shovívavý!
120