Květná neděle v městě.

Jaroslav Vrchlický

Květná neděle v městě. (Otakaru Mokrému.)
1-1Je ráno. Obvyklý ruch nezalehnul 1-2v šer ulic, v domů zachmuřených řad, 1-3jen kradmo jitra slabý paprsk vběhnul 1-4a po římsách se tiše k oknům krad’. 1-5Ten jistě neprobudí pozdní spáče, 1-6jak ťuká si na okna zkalená, 1-7s ním rozumí si pouze šedé ptáče 1-8a řeknou si: Jak vesna vzdálená 1-9že cosi z polí, z dálných lesů táhne, 1-10čím kypří zem a vzduch tak divně vláhne. 2-1A mha se zvolna sráží v hustou clonu, 2-2jež římsy, štíty, střechy pochová 2-3a po chodnících tančí v bystrém honu 2-4se šumnou zvěstí prška dubnová; 2-5jí vyhýbá se mrzut chodec ranní, 2-6jenž z nutnosti práh domu opouští, 2-7však v té zní rovněž cos jak pousmání, 2-8jak paprsk, který vniká do houští, 2-9a každá krůpěj vírná tvoříc kola 2-10Jde se mnou vesna, probuďte se!“ volá. 118 3-1U kostelů jsou otevřená vrata 3-2a jimi padá v tichou ulici 3-3na šedé schodiště svic záře zlatá. 3-4Zvuk varhan, jindy teskně kvílící, 3-5cos jásavého tají v slavné notě. 3-6Ó kouzlo jara, všecko pronikáš, 3-7tebou se hlásí věčný život v hmotě, 3-8i srdce zvonů ty se dotýkáš, 3-9zda dotkneš srdcí žen se aspoň v taji, 3-10jež kočičky na stupních prodávají? 4-1Na místě palem, které stlali v cestu 4-2kdys Kristu zástupové hlučící, 4-3pár proutků z vrbin šedivého klestu, 4-4svázaných líkem v prostou kytici, 4-5kde ve kočiček stříbro tklivou něhu 4-6si žlutý kvítek mochny ukrývá, 4-7neb sněženka, jež vzrostla v stopách sněhu, 4-8se v slzách mroucí zimy usmívá: 4-9To severu jsou palmy prosté, chudé, 4-10zda s nimi jara požehnání bude? 5-1Zda s nimi vrátí se mír v jizby šeré, 5-2tvůj úsměv jeden, vesno spanilá? 5-3Zda ruka, jež je třesoucí se bere, 5-4zná symbol, v němž se pravda ukryla? 5-5Zda říše zla se přece jednou zhroutí? 5-6Ó v jaké vážné dumy vybízí 5-7to zelenavé, stříbrem zkvetlé proutí, 5-8ženoucí chvatem jarní do mízy 5-9a hlásající, ač mu život zmařen, 5-10ples máje v chvějících se rukách stařen? 119 6-1A dojat necítím van větru více, 6-2ni pršky šleh, zřím olšin rokytí, 6-3kam podél řeky zkvetlé do vrbice 6-4se chudé ptačí hnízdo zachytí, 6-5zřím tichý kraj, jenž v tuše jara dřímá, 6-6půl sluncem vyzlacen a polo v mhách, 6-7v chorálu varhan, jenž teď slavně hřímá, 6-8též po kvetoucích sahám kočičkách, 6-9a jak z nich vane jara zvěst a záře, 6-10je odnáším v svou jizbu samotáře. 7-1Vy první chudé šperky z lemu řízy, 7-2do které vesna zemi obléká, 7-3ó vlijte aspoň tolik svěží mízy 7-4ve hluku města v srdce básníka! 7-5By, kdykoliv zrak zvedne roztržitý 7-6a za obrazem uzří schnouti vás, 7-7zdroj těchy cítil v hloubi duše skrytý 7-8a skřivánkovy písně sladký hlas, 7-9by sílu v boj měl, k bídě soucit pravý, 7-10a v škleb a hanu – úsměv shovívavý! 120

Kniha Má vlast (1903)
Autor Jaroslav Vrchlický