Pater noster

Xaver Dvořák

Šílenstvím lásky, jež se vzdává cele, my děti Tvoje, my Tvůj rod; pod nohou Tvojí nebe hvězd se stele, my země nakažený plod. Tvá věčnost bez hrází a bez prostoru, jak zrnko písku v ní náš den, Tvé plesy jsou všech archandělských sborů, náš pláč je, a náš sten. Ty sluncem záříš v chory nevinnosti, nám duši zhlodal hřích; ó rci, je žár to Tvojí horoucnosti tak Tebe zvát, či jen náš pych?! Tys harmonie luzná všehomíra, my jeho drsný nesoulad, jest milosrdenství Tvůj soud a míra, nás nenávist zná pouze drát. Nuž! než-li vtiskneš stigma v naše čelo, jímž na věky jsme syni Tví, dej, království by zemí rozpučelo nám sladkého zde bratrství!

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

63. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  2. NÁPIS. (Josef Václav Sládek)
  3. TOUHA. (Xaver Dvořák)
  4. BÍLÝ MOTÝL. (Otakar Auředníček)
  5. NAD PARTITUROU. (Ludvík Lošťák)
  6. Óda na dlouhé šosy. (Bohdan Kaminský)
  7. SKLAMÁNÍ. (Otakar Theer)
  8. Po stezkách srázných, skalnatých, (Josef Holý)
  9. Pravila matka... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. Víš, to bude jaro, plné vůně bude, (Adolf Bohuslav Dostal)