BÍLÝ MOTÝL.

Otakar Auředníček

Tak, nech se k nohám tvým mne schvět v té chvíli, kdy měsíc rudý nad hor hřbet se zvedne a sotva na tvé tělo zírá chvíli, hned šílenou svou láskou k tobě zbledne. A vyšle vzdechů svých motýly bílé, jež na kraj kol a na tvé tělo sněží, a v zoufalé své lásce poblouznilé on nabodnout se chce na hroty věží. A ráje oponou zří na tě dlouze všech andělů nádherné oči hvězdné, ti na ráj zapomní v divoké touze, jim objetí tvé zdá se blaho bezdné. Jich touhy slzy smutných do rybníků, v hloub moře se co zlaté perly noří, jest každý květ pln slzí v okamžiku, jenž v kadeře tvé vplést se touhou hoří. Tak nech mne k nohám tvým se schvět v té chvíli, a luny svit, na růžích tvého těla jenž míhá se jak velký motýl bílý, nech líbat mne – až vylíbám ho zcela...

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

104. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  2. Po stezkách srázných, skalnatých, (Josef Holý)
  3. TOUHA. (Xaver Dvořák)
  4. SERENADA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SKLAMÁNÍ. (Otakar Theer)
  6. Et erit in die illa lux magna... (Hanuš Jelínek)
  7. DUB (Stanislav Kostka Neumann)
  8. VIII. Viaticum. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 12. Paste jen se, moji koně, (Jaromír Březanovský)
  10. Zemřelé. (Augustin Eugen Mužík)