Aischylos.

Jaroslav Vrchlický

Aischylos.
Jak v moře pohroužená černá skála, k níž z dáli velká loď se v bázni blíží, na jejíž přídě kormidelník s tíží můž’ rozeznat (neb všecky hvězdy svála Noc křídlem tmy), co se to z hlubin blíží? Zda odvěká Sfinx řízu mračen zdrala, by staré hádanky své znovu tkala, teď únava když oči plavcům klíží; Zdazda obrys je to bezetvarné hory, jež ztroskotáním ve tmách jemu hrozí? Hloub mlčí dole. Daleko svit zory. Však v zlatých síních při banketu bozi se smějí dál, Mars, Jupiter i Rhea, co po skále krev stéká Promethea. [15]