Horac.

Jaroslav Vrchlický

Horac.
Jak šel bych cestou Apijskou, kde halí stověký břečtan urny sarkofagů, a v dumy pad’ mi cymbálů třesk z dáli, já zapomněl sny věštců všech i magů, Jsemjsem zavát v moderní zem Lotofagů, číš třeskne o číš, až se oči kalí, kde kadidlo – se cigareta pálí a místo palaestry se sahá k tagu. Ty žití požitky tak malé, drobné, zda nejsou posléz moudrost světa celá? Co Zeva hrom? Co blesky archanděla? Tak pěkně projít život v toze zdobné, a věčna tuchy když se nitrem rojí, se sklonit k hrudi Leukonoi svojí! 16