Balzac.

Jaroslav Vrchlický

Balzac.
Sám, neúprosný soudce svého věkuvěku, jak Shylock brousí nůž své analysy na všecky jeho nádory a hlízy v much bzukotu i ve havranů skřeku. Mystický záchvat, v kterém síla mizí, kde tucha pouze mluví ve člověku i úsměv mládí plný luzných vděků, vše jedno mu, žeň svoji všady sklízí. Jde jako kat obětí svojich středem, však v hloubi sám je vlastním svojím katem, jenž churav svého pessimismu jedem. A když vše zmoženo, když pot svůj stírá, když Babel jeho zimničným již chvatem je vyvýšen, sklán jak strom bleskem zmírá. 24