Dost, věř, jsem žil...

Jaroslav Vrchlický

Dost, věř, jsem žil, bych mohl rozeznat, co platí tento shon a tento chvat po jakéms, dálném cíli; ó jak se člověk mýlí; a čím chtěl býti a čím mohl vzplát – však neměl síly! Dost, věř, jsem žil, bych mohl vyzvědět, kam tíhne myšlenka i vůle vzlet. Ty sny tak luzné byly! – Ó jak se člověk mýlí! Lhal sladký úsměv – lhal plný též ret – já neměl síly! Dost, věř, jsem žil, bych naposledy znal, co ztratil jsem a co jsem oplakal, jak dnes jsem vzdálen cíli – Ó jak se člověk mýlí! Vím jedno, s bohy já jsem v závod hrál – však neměl síly!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

352. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Náběh k štěstí. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Verše. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PARASIT. (Zikmund Winter)
  4. SLOKY. (Antonín Sova)
  5. XVI. Teď celý svět je realným (Jan Duchoslav Panýrek)
  6. XXVIII. Láska shořela jak tenká svíce, (Jan Neruda)
  7. Deklamace o nosu. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  8. Na Viktora Huga. (Hugo Václav Wunsch)
  9. LÍTOST (Jan Neruda)
  10. báseň bez názvu (Karel Leger)