Dost, věř, jsem žil...

Jaroslav Vrchlický

Dost, věř, jsem žil...
Dost, věř, jsem žil, bych mohl rozeznat, co platí tento shon a tento chvat po jakéms, dálném cíli; ó jak se člověk mýlí; a čím chtěl býti a čím mohl vzplát – však neměl síly! Dost, věř, jsem žil, bych mohl vyzvědět, kam tíhne myšlenka i vůle vzlet. Ty sny tak luzné byly! – Ó jak se člověk mýlí! Lhal sladký úsměv – lhal plný též ret – já neměl síly! Dost, věř, jsem žil, bych naposledy znal, co ztratil jsem a co jsem oplakal, jak dnes jsem vzdálen cíli – Ó jak se člověk mýlí! Vím jedno, s bohy já jsem v závod hrál – však neměl síly! 43