To osud!

Jaroslav Vrchlický

To osud!
Král myšlenkou a citem žebrák chudý, já tluku denně žití všední hrudy. Ten svatební zpěv, pohřební ten žádá a duše má dá všecko ráda, ráda! Až vydá všecko – co pak zbude pro ni? Vyzáblý jezdec na hubeném koni. Však dobře jede, bude u mne brzy, pak ztichne snad všech zmijí sykot drzý. A nestichne-li, srdce též se ztiší, neb jezdec ten je stále bližší, bližší. Chlad jeho křídel cítím ve své strázni a skoro se již nezachvěji bázní. Král myšlenkou a citem žebrák chudý, já tluku denně žití všední hrudy. 46