Silentium.

Jaroslav Vrchlický

Silentium.
Jak trapista jde v moři svojich dum, na dveřích cel zří plát: Silentium! Tu pod hábitem stiskne srdce své, jež výčitky a vášně sup mu rve. A krucifix ku bledým tiskna rtům jen tiše zavzdychne: Silentium! Mé srdce, špačku žvavý, ztiš se již, svým skřekem nebuď jiným za obtíž! Své směšné žely, nářky, kletby ztlum, což nezříš v zraku všech: Silentium? 85