U Černého jezera.

Jaroslav Vrchlický

U Černého jezera.
Klid. Ticho. Hluboká a černá tůně, jak láká chodce zemdleného poutí, tam všecko uvrhnouti, čím srdce krvácí a těžce stůně, v ten bezdný hrob a tmavý! Však nad ní azur smavý, pln jasu, světla zlata, v němž vše svítí, zpět volá je. – Toť žití! 125