Pozůstalost.
(Památce Ed. Jelínka.)
Ó život celý! – Krátký ať či dlouhý,
co v sled z něj zbude? Jenom lístků pár,
víc marných snů a nesplněné touhy
a těžké práce – dlouhý suchopár.
Ten, jemuž všecky svědčily ty listy,
spí pod zemí. – S ním zapad’ celý svět,
ach, knihy, jež on komentoval místy!
Ach, stohy novin, do nichž psal, jež čet’!
On, duše tohotoho, zmizel; a když plaše
své jméno v papírech tu jeho čtem,
zda žijem, zda to v skutku jméno naše?
druh druha ptá se s udiveným rtem.
Před majestátem smrti vše v mhu splývá.
My tady živí, mrtvý jak on tam,
v dál jeho portret jen se z rámu dívá,
on neumřel přec, skoro zdá se nám.
156
Kus žití našeho též s ním tam sjelo,
pár přejde let, v papírů našich změť
se bude stejně cizí sklánět čelo,
jak zde se sklání naše v smutku teď.
157