Poslání na Slovač.
Jako starší bratr praví k sestře mladší:
Rád mám tebe, dítě, měl bych ještě radši,
kdyby, kdyby, kdyby rozumět mi chtěla
duška tvoje sladká, písní rozšumělá.
Jsi tak malá, milá v hor svých pestrém věnci,
jsi tak sladká, zpěvná jak tví jarní ptenci,
jsi tak plna něhy v kolébce své zlaté...
Nevím, nevím, nevím, co jen nás to mate...
Jako švarný šohaj praví k svému děcku:
Rád mám tebe, dítě, máš mou lásku všecku,
ale měl bych radši duši tvou i tělo...
Kdyby, kdyby, kdyby chápat jsi mne chtělo.
Jsi tak snivá, tklivá, tisíc bájí v oku,
tisíc zvěstí na rtech, jež se tkají v sloku,
tisíc vděků každým údem tvým zřím hráti...
Nevím, nevím, nevím, jak tě milovati!
171
Jako starý dědouš praví k vnučce svojí,
s vínkem modré chrpy která před ním stojí:
Děkuji ti, dítě, jsi tak dobrá, milá...
Kdyby, kdyby, kdybys líp mne pochopila!
Vidíš, je to lehké jako rybka v řece,
vidíš, je to sladké, vždyť jsme svojí přece,
vidíš – snad to půjde, chtějme oba pouze...
Nevím, nevím, nevím – ale hynu v touze!
172