SNY.
Co všecko chtěla bys, ó duše moje?
Při Platonově sedět symposiu
a zbožně naslouchat, jak sladká moudrost
chví mudrce rtem jako zlatá včela,
a vidět otevřená ústa žáků
med sladký hltající, v zlatý vrkoč
se dívek zabořit v té meditací
a cítit smrt a život – jedna báje, –
jak zvedá jejich harmonická ňadra,
co flétny v předsíni se ozývají
na sladkých rtech, jež práhnou po polibcích.
Co všecko chtěla bys, ó duše moje?
S lví tlamou zdobným klepadlem být, na němž
kdys unavené spočinuly prsty
božského psance. – Večer byl a v Lucce
se tměly ulice, v nichž lidí stíny
v stín splývaly. Tam unavený stanul,
a bušil klepadlem na jedny dveře,
a Monna Gentucca mu otevřela,
a ráda uvítala zbloudilého,
a ráda krb mu otevřela teplý.
41
Tam used klidnýklidný, a co venku vichr
třás okenicí, otvíral on před ní
své listy, cestu Očistcem a RájemRájem,
a blaze, volno,volno bylo mu v té chvíli...
Co všecko chtěla bys, ó duše moje?
Na Muraně při kvasech Tiziana
být růží, kterou Pocofila zvedla
jí zastiňuje, vějířem jak vonným,
polibky Aretina... Venku vůně
a lahoda vlá noci červencové,
zde jako blesky vtipy střídají se,
a víno kypí v pohárech a život
se rozlévá a bouří mocným proudem.
Pod balkonem zní stance Ariosta
mrouc v sladké hudbě divých políbení,
a potlesk hostů, cynickému vtipu
jenž platí, obé stopí jednou vlnou...
Co všecko chtěla bys, ó duše moje?
U Galilea stát, když při mučidle
svou pravdu hlásal, státi u Kolumba,
když první šťasten křikl: Země! Země!!
Ty políbit bys chtěla Chéniera
na popravišti krví zvlhlou kadeř,
a opakovat nesmrtelné verše,
jichž dozvuk stlumil kročej žalářníkův
a bubnů třesk. – Ty chtěla bysi rovněž,rovněž
42
být při tom, z Shelleye když, utopence,
šat sňali, v jehož kapse promočený
byl výtisk Keatse nesmrtelných zpěvů!...
Co všecko chtěla bys, ó duše moje?
Svět celý obejmouti mnohotvárný,
a výkvět lidstva v tom a jeho snahy.
Však nad vše nejvýš chtěla bys, já znám tě,
zřít unavenou, bludnou českou duši
a zdranou k smrti, nad Jungmannův slovník
jak uklání se v neznámé kdes chatě,
a líbá první stránku v svatém dojmu,
a volá k hvězdám šťastná, vykoupená:
Jsme! Žijem! Národ jsme! My budem žíti!
A vše bys dala za to, viď, má duše?
43