V.
BOJ O ŽIVOT.
To malé, nepatrné, řeknete,
a přec v tom všecko jest – boj o život.
Jak parkem kráčel jsem dnes v poledne,
dvě děvčátka – na těle jeden cár –
mi v cestu stoupla.
– „Pane, kupte sirky!“
– Zač?
– „Za dva prosím!“
Sáhnu do kapsy,
však pětník jen jsem našel. Těžká rada!
– Zde rozdělte se!
První skočila
jak tigřice. „Tři krejcary jsou moje,
a tvoje dva, já první nabídla
jsem zboží své.“
– „Ne“,Ne,“ odvětila druhá,
„mé sirky tak jsou dobré jako tvoje,
tři patří mně!“
– „Ne, mně!“
A v minutě
o pětník rvaly se ty malé děti,
a bily se, za vlasy tahaly
jak dračice...
178
To staré lidské záští
v jich očích vzpjalo se a divě blesklo,
a řvalo, chvělo se tu...
Jejich boj
byl snadno skončen druhým pětníkem,
však stopa jeho zbyla v duši mojí.
Zisk, všady zisk a boj a věčný boj!
179