VII. SOTTO VOCE.

Jaroslav Vrchlický

VII.
SOTTO VOCE.
Tma v jizbě. – Ticho... Starý blázen venku jen vrní tiše, nocleh svůj si hledá... Což nelze uvésti jej do přístěnku? Noc dlouhá jest a luna tak je bledá, tak mrazivě se nad horami zvedá. – „Jej nechte, spí, snad usne docela, jej známe léta, často chodí tady... Co žádá, nikdo neví, mře-li hlady, vždy dívčí dlaň se najde nesmělá, mu podá skývu s tváří anděla... Však co s ním dál si počít, nevím rady.“ Nic. Ticho. Hvězdy. Venku ani hles. Na slámě pod schody jen vzlyk a sten... O půlnoci pak divě zavyl pes. – Byl ráno blázen mrtev nalezen. Proč přišel sem a co chtěl u nás jen? 182

Kniha Napadlo rosy (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický