XIII. TAJEMSTVÍ.

XIII.
TAJEMSTVÍ.
Já znal je. Žili spolu jak dvě děti, ač dávno měli vesnu za sebou, dost pozdě poznali se, po mnohých zlých zkouškách, zápasech a oklamáních tím pevněji jen k sobě přilnuli, neb věděli, že mají nyní víc, než co kdy vůbec dáti život může. Pár měsíců jim šťastně uběhlo jak věčná báseň. Ona bez důvodů pak začla žárlit na tu, na onu, a otevřela různým domněnkám své srdce, žel, až příliš přístupné. On dělal, co moh, by ji usmířil, a zprvu šlo to, krátké po bouři tím jasněj vzešlo slunce jejich lásky, šťastnějších lidí v světě nebylo. Však vlna jak má vzrůst a vrch a sklon, tak bylo mezi nimi. Cos jak kletba je tížilo a kazilo jim štěstí. Tu nahodilé slovo přítelky, tu výrok jeho jakýs povšechný, a posled náhoda, ten Mefisto, je rozeštvaly více než kdy před tím. 198 A oba trpěli. Jich podušky jich slzy nejlíp znaly. Co to bylo? V ní pevná časem zrála myšlenka: „Já nestačím mu; stárnu pomalu, on krásy lačen, mládím vznícený má jinou vedle, mne jen ze soucitu –“ I řekla mu to v nestřežené chvíli. On zprvu zlobil se a přísahal, však věřit nemohla mu, nebo jednou řek z bujnosti a v síly překypění, že Boha, na kterého věřila, dokázat nelze. – Co mu zbývalo? Jen jeho čest, dnes lidem vratký pojem, zas nové ujištění – pýří v plen vydané větrům. A zas trpěli a pomoci jim více nebylo... Tu jednou, v chvíli trpké roztržky mu řekla, že ví jakousi jeho vinu, však blížej nechtěla ji naznačit. On darmo mluvil. Viny proti ní si nebyl vědom. Na svém trvala, že fantomu neb zdání pouhému by tolik přec dát v oběť nemohla. On prosil darmo. A tu s jejich rtů jak děsná jistota ta slova sjela: „Já dokážu to, však tam zůstanu, jak s výčitkou pak žíti můžeš dál?“ – I nabízela dál své přátelství, jež Byron nazval „láskou bez křídel“, cit stejně teplý, lásku, oddanost, 199 však stlumené vše. „Mukou Tantalovou“ on zval to zas a znova naléhal, by vyslovila to své tajemství, co přec ví o něm. – „Chceš-li, řeknu to, a dokáži to, však tam zůstanu!“ Ač viny sobě žádné vědom nebyl, ač mohl podstoupiti i tu zkoušku, tak drahá byla mu, tak s její žitím byl sloučen jeho život veškerý, on přestal od té chvíle naléhati, víc neptal se a myslil s Písma slovy, že líp jest křivdu snášeti, než dělat, i nechal sebe v podezření viny, než dokázal by svoji nevinnost za takou cenu. – Tak mu drahá byla! Jak žili potom, neptejte se dál. On čeká posud, je-li její Bůh, že ona pozná, kterak bloudila. Co ona myslí, nevím; stejně rádi se mají oba, ale trpí tím za něco, z čeho vyznati se, síly a odvahy jim osud nedopřál. Nechť byl to blud, nechť domněnka, nechť klep, nechť klamné zdání, či jen předsudek, nechť předrážděných nervů třeštění: To jedno vědí dnes a cítí v hloubi, že v rakev sami složili svou lásku, 200 že v přátelství rukama lomí nad ní, a že jim není, není pomoci... Ruch života, shon dne a práce, časčas, ty leccos přehluší – však jejich nocinoci, kdo zná ty bezútěšné, dlouhé noci? Jak vše by chtěli odvolati zas, však marně: V jeho uších stále zní „Já dokážu to, však tam zůstanu.“ Co v jejich zní: „On měl mne přece rád i přes tu vinu, o níž jistě vím.“ On o ní neví. – Kdo je rozsoudí? 201 OBSAH.
KNIHA PRVNÍ: STARÉ RYTINY. Nareda3 Kronos8 Hieroduly12 Iphimedie15 Hypnos17 Legenda19 Ballada o rytíři, čertu a smrti21 Chrysanthémy23 Ballada renaissanční25 Krása27 Ballada o smyslu života30 Magnátská legenda36 Ballada o zakleté princezně39 Sny41
KNIHA DRUHÁ: TICHÉ MEDITACE. Vzkříšení47 Okamžik49 Jda kolem hrobu neznámého člověka50 Květy podzimní52 Nebolí...53 Píseň o vlasti54 Okno55 Moudrost56 Nicotina57 V dýmu60 Rez61 Amara62 Já lásce všecko dal...64 Do mroucích červánků65 Chrám67 V tuše jara68 Starý motiv69 Amoroso70 Apostrofa71 [202] Bolesti72 In memoriam M. P.73 Velký pátek duše74 Suspiria76 Hosannah77
INTERMEZZO PRVNÍ: SICILIANY (I. cyklus)cyklus). Modlitba k noci81 Škeble82 Spát, pouze spáti83 Loutky84 Liany85 Havraní křídla86 Kdo drží světa běh?87 Vánoce88 Koleda89 Jak to bývá90 Snad pozdě91 OÓ chvíle, večery...92 Pravda a blud93 Finale94
KNIHA TŘETÍ: ŽIVOT A UMĚNÍ. Pod obraz Raffaelova houslisty97 Vlci100 Nástroje102 Člověk103 Co krásy dokola104 Kus poetiky106 Starý citát108 Při zprávě o úmrtí Paula Verlaina110 Z dílny umělce112 Most duše113 Sestina115 Co nemohu pochopiti117 Sloky polemické118 Hlasy v oblacích119 Na jedné struně122 Stupnice moudrosti životní124 Sylvestrovská125 Kus praktické poetiky129 V kraj zašlých dnů130 Poslední žrec133 Kus „creda“136 Sloky137 Úzkost138 Papoušci140 Poslední dialog141
[203] INTERMEZZO DRUHÉ: SICILIANY (II. cyklus). Staří mistři škol italských145 Ženy Palmy Vecchia146 Obraz neznámého mistra147 Aretino Tizianův148 Michelangela pilířové postavy na stropě Sistiny149 Rembrandt150 Sv. Sebastian151 Válka dle obrazu F. Stucka152 Při čtení starých anglických ballad153 Kdo zapírá...154 Jsme děti vteřiny...155 Naše poesie156 Vděčnost157 Já narodil se také v Arkadii158 Vánoční literatura159 Diogenes160 Rozhovor161 Básník162
KNIHA ČTVRTÁ: MODERNÍ IDYLLY. I. Z ulice165 II. The readness is all...169 III. V noci před štědrým dnem173 IV. Prsty176 V. Boj o život178 VI. Soud nad mrtvým180 VII. Sotto voce182 VIII. Pes183 IX. Kanár184 X. To, prosím, nedovolí předpisy189 XI. Reminiscence193 XII. Vzpomínka z cest196 XIII. Tajemství198
E: jj + sf; 2004 [204]