Má láska.

Jaroslav Vrchlický

Má láska.
Je bledá milenka jak v rakve stínustínu, a přec v ní teplá stopa žití jest, trs bílých růží drží ruce v klínu a víčko přimknuté plá svitem hvězd. Tak leží na dně srdce. – Pochována? Ne, v noci bdí a čeká denně z rána u mých cest. Jen kdyby chtěla, žití teplým nachem hned mohlo bledé by jí líčko kvést, ne výčitkami, beznadějí, strachem se chvěti, vším co lidská spřádá lest; však tichá leží – usmívá se v snění, ví dobře: Vzlet můj, síla, život, chtění ona jest. 94

Kniha Než zmlknu docela... (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický