X. Večeře.

Jaroslav Vrchlický

X.
Večeře.
I seděli tak všichni pohromadě; byl velký svátek a tu spolu jedli; kýs táhnul smutek po dvanácti řadě a mlčeli a hlav svých nepozvedli. Jan pouze blíž se tulil k Mistru svému a jak on lámal chleb a vzhůru zvedal, zřel s divným očí zanícením k němu, jak v ticho všech by odpověď si hledal. A seděli tak dlouho, dlouho spolu, a mlčeli – však ticho více poví, než vysloviti podaří se bolu jen plachými a smrtelnými slovy. A vstali pak, a jako v rozloučení když tváří svou se dotknul jejich líce, Jidášův měšec v mincí zachřestění než ticho jejich řekl mnohem více – 131

Kniha Než zmlknu docela... (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický