Leda.

Jaroslav Vrchlický

„Noci vlažná, plná vůně, jak mne lákáš do šera, jak mé srdce láskou stůně k modrým vlnám jezera!“ A juž vyšla, hyacintů sladkým dechem syt byl vzduch a ve křovin labyrintu divný šepot, snivý ruch. Naklonila touhou hlavu jako rosou květina. – Ejhle! tam vln na modravu táhne labuť jediná! „Kdo mé marné vzdechy ztiší?“ s Ledy retů povzdech zní, a hle, kruhy bližší, bližší, bílá labuť táhne k ní. „Kdyby aspoň větry vzduly šat, jejž pás pne žárlící!“ A juž hlavu labuť tulí v její ňadra bouřící. Hrdlo ptáka kol ní vije měkkými se rameny, zobák trhá šat jí s šíje, kol ní samé plameny. Volat chce – a běda! v síti juž se kácí bez moci, její bílý prs jen svítí jako měsíc do noci. Vůní omdlévají květy, stromy vane divý ruch: Volej lásku na své rety a vždy zjeví se ti –bůh!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

463. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. VZPOMÍNKA NA GARDSKÉ JEZERO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. U JEZERA. (Otakar Auředníček)
  4. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  5. VIII. Já laňku vidím za šera (Vítězslav Hálek)
  6. DECH. (Antonín Klášterský)
  7. NA BŘEHU (František Šimeček)
  8. Píseň z jezera. (Ladislav Quis)
  9. U řek. (Antonín Sova)
  10. II. LEKNÍNY. (Antonín Klášterský)