Introitus.

Jaroslav Vrchlický

Introitus.
Tam, kde Ty ryl jsi v kov a do mramoru, smím, pozdní doby syn, psát pouze tuhou? Ty skráně spjaté máš sfer zářnou duhou, já ruce, nohy v sterých vazeb svoru. Tvá píseň hymnou do andělských sborů se mísí, moje v denní vřavu tuhou, a přece pohled v tvář Tvou je mi spruhou, cos v hruď mi padlo z dumy Tvé i vzdoru. Tak na pomníky neb na kathedraly dlaň naivní a necvičená píše své touhy, vzlety, naděje a žaly. Déšť ošlehá to, čas to setře zase, a přec v tom lidská duše lkala tiše, co pomník, dóm skráň koupal v hvězdném jase. [25]

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický