Nessun maggior dolore...

Jaroslav Vrchlický

Nessun maggior dolore...
Ó chápu, žes pad’pad’, jako mrtvý padá při zvěsti oné nesmrtelné lásky, vždyť srdce hlas i čela hlubé vrásky, co touha chce a co si srdce žádá, Tenten povzlet výš, ta léta štěstí mladá, ty různé smyslnosti svůdné masky, ty odpovědi vášně bez otázky: toť taj, v své kouzlo který všecky vpřádá. Vždyť láskou žijem, láskou umíráme, vždyť láskou jsme, ať prach, jenž větrem letí, ať nesmrtelnost za svůj úděl máme. Co chcem, kam tíhnem, po čem vřem a pláme, jen láskou z dna se vznese nepaměti, ta Bůh je sám – to ostatní vše klame. 28

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický