Donna beata e bella.

Jaroslav Vrchlický

Donna beata e bella.
Jak šťastný ten, kdo říci v posled může: Mne zavolala svatá, krásná paní! Kdo nejkrásnější sny a city schrání, jen pro ni, hocha touhu, pýchu muže. Jak Ty k své Bici,Bici k ní se vine úže, v ní vidí cíl a všecko požehnání, jak s otevřenou stojí nad ním dlaní, zkad edenské dští na cestu mu růže. V tom jedině smím v závod s Tebou jíti, ó mistře úsměvu a mistře hněvu; mně posud Bice dětských snů mých svítí, Aa žehná mi do bouří tmy a řevu a konejší mi každé vlnobití, – žel, nemá dík Tvých nesmrtelných zpěvů. 32

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický